Nejsem akademická malířka ani studovaná umělkyně. Mám „jen“celoživotní touhu a lásku k barvám a štětcům.Jako dítě jsem chtěla být malířkou a pak mé cesty vedly jinudy. Nějaký čas jsem litovala, ale teď jsem vděčná. Všechno má v životě svůj smysl.

Po letech, teprve po třicítce jsem pak prolomila ledy na prvních kurzech, kde jsem se učila různé techniky. Ale také jsem se učila nebát projevit. Postupné prolamování hranic kreativity a strachu z projevu, z toho že věci nebudou dost dobré, krásné, „umělecké“, dokonalé. Občas zabrousím od štětců i jinam, mezi látky, keramiku, dřevo….ale barvy jsou pro můj svět to nej..

Postupně jsem se uvolnila do svobody projevu, a je to cesta kterou ráda ukazuji i ostatním, dospělým i dětem. Tvořit ze srdce a z hloubi bytosti, bez posuzování a s radostí.Kdykoli vezmu do ruky štětec a zabořím ho do husté barvy, je to naplňující pocit štěstí….a o ten se ráda rozdělím.